Už po 37 vteřinách pátečního utkání Tipos extraligy mezi Slovanem Bratislava a Liptovským Mikulášem se stadionem Ondreje Nepely ozýval skandovaný potlesk. Roman Kukumberg starší (43) se loučil s kariérou po boku svého syna, s nímž odehrál jedno střídání.
Pro tuto příležitost vedení Slovanu požádalo Ligovou radu o výjimku, která mu umožnila hrát v prvním střídání. Kukumberg starší nebyl uveden na oficiální soupisce zápasu, takže v případě, že by vstřelil gól, nedostal by zaplaceno. Motivem rozloučení bylo přání zahrát si alespoň na pár vteřin po boku svého syna. Po 37 sekundách na ledě rozhodčí přerušili hru a bývalá opora Slovanu si mohla vychutnat ovace 7 426 diváků.
“Věděl jsem, že i kdybych dal gól nebo měl asistenci, tak se to nepočítá. Ale takhle jsem se chtěl rozloučit po boku svého syna. Ten si mě ale moc nevšímal, o tom si povíme jinde (úsměv). Ale bylo to zvláštní, byl plný stadion. Tělo si říká o konec, ale člověk nechce končit, když vidí tolik lidí, takový stadion a to všechno kolem,” řekl Kukumberg starší.
Od nynějška už bude svého syna Romana sledovat jen jako divák. “Pořád jsem jeho největší kritik, víc ho kritizuju, než chválím, ale takový už prostě jsem. Chci, aby dělal věci lépe. Prý jsme si podobní stylem hry, hlavně pohybem. Lidé to říkají, ale já to nedokážu posoudit. Nedávno mu bylo 18 let, ale věřím, že se bude zlepšovat. Hokej je dnes jiný než dřív. Dnes je to těžší. Ve své době se mi hokej líbil víc než teď.”
Kukumberg starší získal dva tituly se Slovanem a jeden má s Trenčínem. “Pamatuji si, že když jsem přišel do Slovanu, bylo mi 26 let. Bylo to na koupališti Tehelné pole. Opravdu. Byla to náhoda, vzpomínek je hodně. Cesty autobusem, taxíkem, vymýšleli jsme různé hlouposti. Jediné, co mě mrzí, je, že jsem nikdy nemohl slavit titul na domácím ledě. I se Slovanem, i s Trenčínem a i v Kazani jsme vyhráli poslední zápas sezony venku. Chtěl jsem to zažít.”
Za Slovensko nastoupil čtyřikrát na mistrovství světa, největšího úspěchu dosáhl v národním dresu na MS 2004, kdy Slováci pod vedením Františka Hossy skončili na 4. místě po prohře s USA v zápase o bronz 0:1 po samostatných nájezdech. “Byl jsem tehdy mladý holub, ani jsem nevěděl, jak jsem se tam dostal. Ale stejně mě mrzí, že jsme skončili čtvrtí. Ale nerad vzpomínám na dobu, kdy jsem byl v Kanadě. Snažím se tomu tématu vyhýbat.”
Po skončení kariéry vzpomínal i na trenéry, kteří ho formovali, ale nechtěl být konkrétní, kdo v něm zanechal nejhlubší stopu: “Je jich hodně. Ale ten nejdůležitější je v Trenčíně a nedávno jsme byli spolu. On o tom ví své. Ale ti dva nejdůležitější byli takoví, ti to vědí,” dodal.